Jednou jsem tu už o svým těle psala (Moje tělo, to je dělo), vlastně jsem popsala dobu, kdy jsem se svým tělem bojovala a nějak se ho snažila měnit. To už je za mnou, poslední dva roky totiž svoje těle tak nějak ignoruju. Zaměřuju se jen na svůj mozek a svoje výplody z něj a snažím se nemyslet na to, jak vypadám.
Ostříhala jsem si vlasy, abych se o ně nemusela starat, nehty si koušu odjakživa, takže když si dám na ně lak, tak to stejně vypadá jako když mám na prstu tečku, nemaluju se a oblečení je nejlepší vytahaný a pohodlný. Jediný co mi zbylo jsou dietní návyky - moc nesolit, nesladit, skoro nejíst brambory (je tam škrob), dávat do všeho semena, klíčky, sezam nebo skořici a jíst bílý jogurty (zažívání). Ale to je asi tak všechno. Vypadám jak nuzák, protože jsem ho ze sebe udělala a něco vám teda řeknu, na co jsem jako filosofickým přemýšlením za poslední dva týdny, kdy chodím spát ve tři ráno, přišla - mám strach nad svým tělem přemýšlet. Jenže tohle striktní oddělování hlavy a zbytku těla už moc nefunguje.
buzzfeed.com |
Bezpochyby musím přístup ke svýmu tělu změnit, protože ho potřebuju. Není to jenom stroj, kterej mě dovede z bodu A do bodu B, je to NÁstoj. Protože ačkoli se ráda schovávám za slova a svoje prupovídky a celkově spíš dávám na odiv svůj intelekt než tělo, což považuji v podstatě za správné, tak ale nejradši dělám věci, ve kterých hraje roli i moje tělo a můj výraz. Ať už je to divadlo nebo tanec.
Dřív jsem si myslela, že musím svoje tělo změnit, pak že ho musím jen milovat, a pak že se jednoduše musím smířit s tím, jak to je. Ale teď vím, že se svým tělem musím prostě pracovat a tím se s ním smiřovat, měnit, milovat ho. Najít v něm sílu a oporu, věřit mu.
Blíží se konec roku a já vim, co bejvá každoročně moje první předsevzetí - zhubnout. Ale já nechci bejt ani tak hubená jako chci, abych si byla jistá ve svým těle. Chci si jen tak viset na stromě.
A zasa ta Janka..♥
PS: Jinak píšu jako divá pořád svou "knihu"... zatím fakt v uvozovkách
PSS: Po novým roce bude všecko lepší, že jo?
PSSS: I tenhle blog.
PSSSS: Naděje umírá poslední! ♥