Tata

Když jsem minule psala o mužích nebo vlastně, kdykoli jsme psala o mužích, jednoho zásadního jsem vynechala. Je totiž těžký o něm psát. Ale nemůžu ho vynechat. Jsem mu tak strašně podobná. Nostalgička, vztekloun, blázen. Čím dál víc ale zjišťujeme, že to není výhoda.

baby-pics.tumblr

Nejdřív jsem jeho, protože mě zplodil.
Pak je můj, protože jsem jeho holčička.
On je ten nejlepší chlap bez udání důvodu.
Má nejlepší vtipy, je nejchytřejší, má děsnou sílu, vždycky vyhraje v pexesu, Člověče, nezlob se i z Pohádky do pohádky.
Nejzáživněji vypráví o dětství v komunismu.
Má hodně desek a vždycky je v neděli pouští z hi-fi věže, která strašně píská, když už je moc nahlas. Koukáme se s ním na starý filmy, ze kterých umí snad všechny hlášky.
Miluje Travoltu a tancuje vtipně jako on.
Naučí mě snad všechny hrady a zámky poznat z malých pexesových kartiček.
Vzal nás na nejlepší výlet po republice! Spali jsme v kufru našeho starýho favoritu.
Jako jedinej klepe, když chce jít do mýho pokojíčku.
Uvádím ho ve všech svých slohových pracích jako svůj vzor.


Kéž by dětství vystačilo na celý život. Kéž by tohle všechno byla zase pravda. Kéž by se to tak děsně neposralo.

♥

PS: Haló, pane, jste ženatej? 

Muži s kůží

Zásadní otázka zní, proč si muži sundavají tričko tak, že ho čapnou vzadu a tahají dopředu přes hlavu?

Kecám, ale stejně mě to zajímá!

modernhepburn

Přišla jsem na jednu věc - když ženy mluví nebo píší o mužích, tak většinou dávají důraz na to, jak se chovají muži k nim a jak je ony vnímají. Jestli jsou ti muži gentlemani, jestli jsou pozorní, vtipní, zajímaví, všímaví. Co si budeme povídat, mnohdy z toho muži nevyjdou moc dobře. 

Ale už, my ženy, trochu zapomínáme na to, jak my působíme na muže. Jak by to chtěli oni. Děláme z nich trochu zvířata a primitivy, abychom si nemusely přiznat, že my samy se někdy chováme jako pitomý husy.

Vždycky jsem si představovala svého muže jako toho, který mě zachrání z blbýho života. Co ho obrátí naruby a JÁ si budu připadat jistá, JÁ si budu připadat milovaná, JÁ budu mít oporu. Ale nikdy jsem moc nemyslela na něj. Že nebudu jen já potřebovat se v noci vzbudit a brečet mu na hrudi, že nebudu jediná, která bude potřebovat podporu, lásku, obdiv. Máme muže zafixované jako ty, kteří nebrečí, mají hroší kůží, jsou silní a z ničeho si nedělají hlavu. Oni by se tak nejspíš taky rádi viděli, ale...Nikdy nemůže žádný vztah fungovat, když jenom jeden bere, to nám po všech seriálech na Nově a rozvodech kolem nás musí být jasné, anebo ne?

Někde uvnitř jsme všichni sobci a egoisti, ale to neznamená, že nám nezáleží na druhých. Jen si někdy musíme pateticky uvědomit, že dělat šťastný ostatní kolem sebe je někdy mnohem víc, než být sám šťastný. Což je zvláštní, ale nějak podivínsky to funguje.

Jednou jsem na facebooku četla: Co asi teď dělá muž, kterého si jednou vezmu? Vždycky se nad tím zamýšlím a poslední dobou jsem si začala přát a modlit se za to, aby byl v bezpečí, aby se necítil ztracený a sám. Protože ani já se tak nechci cítit, přestože jsem ho ještě nepotkala.

PS: Ale kdyby přeci jen (velmi nepravděpodobné) můj budoucí muž četl tenhle blog, tak tu má vzkaz:

Chci zjistit důvody procesu tvýho štěstí. Dát ti svobodu, lásku a bezpečí a získat ji tím sama. Nemusíme být stejní, můžeme se hádat, ale musíme se smát. 

PSS: Ono se může hezky stát, že žádnýho mít nebudu, ale o týhle variantě radši ticho ♥