Vzbudit se z prostého důvodu, že už spánku bylo dost. Trochu zpocená sundat nohu z postele na studenou zem. Přehodit dlouhou hřívu dopředu a pomalu se posadit. Vylézt z postele, přejít k oknu, otevřít ho dokořán a protáhnout si každičkou kostičku v zádech. Zjistit z budíku, že už se sakra pozdě na to jít na houby - půjdu zítra. Došourat se do kuchyně, zapnout konvici s vodou na kávu a zabořit prst do marmelády. Jít snídat na rozpálenou terasu a pustit si rádio s dechovkou. Neděle každý den. Koncerty ptactva zdarma. I kdyby byly sebekratší - dva roky prázdnin!
Tak tohle mě ještě čeká!!!
 |
| bohemiadisel.com |
Zatím je za mnou jen Varský festival, který ovšem stál za to! Jen asi nikdy neuvidím film, který vyhraje hlavní soutěž, to mi budiž souzeno. Ale pokud mám zpětně doporučovat filmy, které jsem zhlédla, tak - Rande pro šílenou Mary a Je to jen konec světa.
Kromě festivalu jsem ale jedna kulička nervů. Stěhování, registrování předmětů na nové škole (ano, teď chodím na dvě školy a nikam neodjíždím - nadšení střídá panika)... Šílenost byrokracie vládne tomuhle světu, takže jsem z toho mírně na nervy. Kolikrát mám chuť se sebrat a jet na pustej ostrov. Ale nemám momentálně náladu si stěžovat...fakt ne, ani na ty nový pokladny, který udělali v Globusu a který akorát lidem berou práci a zdržujou provoz, protože s tím nikdo neumí. Nechci si stěžovat na přetechnizovanej svět, protože bez toho by nebyl tenhle blog nebo možná byl, ale vycházel by leda v Junákovi.
Já mám jenom doporučení - zamilujte se!! Ale radši do něčeho než do někoho. Do míst, časů, knížek, filmů, písniček, starýho harampádí z půdy, svatební výbavy vaší babičky, práce, přírody. Protože lásky je prostě třeba.
Já jsem to letos stihla nějak moc rychle, ale nevadí! Vytáhnu svoje další starý lásky - Vysočinu, na chlebu i na zemi, květovaný šaty po mamce, psaní do čtyř do rána, chození kukuřičným polem, zkoumaní blond vlasů jestli vyšisovaly dostatečně, čtení jedné knihy denně, přiopíjení se za soumraku,ježdění na kole s debilní převodovkou, chození bosa ♥
A taky bych chtěla říct, že nejspíš nikdy nebudeme šťastný takovým způsobem, jakým jsme chtěli nebo si představovali. To znamená, že nikdy nebudeme šťastní tím pozemským způsobem vnímání štěstí. A nejspíš je to tak lepší.
PS: Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným
PSS: Ale vono to přijde!