úterý 27. prosince 2016

Povánoční nedopnutí kalhot a jiné katastrofy

Proč jsou Vánoce před novým rokem? Proč to není obráceně? Proč po těch nádhernejch dnech plnejch obžerství musí přijít nová realita s tlustým zadkem?...Já za něj nemohu, to ty rohlíčky s vánočkou se spikli proti mně...Víte co je ale nejhorší? Nedokážu věřit, že po Novým roce se to všechno změní. Protože se už znám. Ani šest plánovacích diářů mě nedonutí běhat, natož chodit do posilovny. Takže to nemá cenu moc řešit. Ono to nějak opadne ze mě samo.

flickr.com/bergamofilm

Ale je i druhej důvod, proč by bylo lepší mít Vánoce až po Novým roce. Protože bilancujeme. Jaký to ten rok jakože bylo. A vono jakože nic moc. Kdyby po tomhle depresivním uvědomění přišly Vánoce, to by byla jiná! Ovšem realita je jinde, takže bilancuju tlustá ve svým hvězdičkovým pyžamu. A jakže to letos bylo?

Vlastně jako každej rok. Skvělý i děsný.
Tenhle mladej věk, kdy studujete a ještě nejste něčí žena nebo muž, to je je takový zvláštní bezčasí, přestávka po poločasu dětství a před poločasem dospělosti. Přestávka, kdy hodně věcí z dětství bolí a člověk má strach, co přijde potom. Nabíráme zkušenosti, učíme se nový věci, který ani nevíme, jestli nám někdy vůbec k něčemu budou, depkaříme v hospodě a vedeme filosofický debaty o budoucnosti, který stejně nikam nevedou, protože jaksi nikdo neví, co bude, chtěli bychom sice všechno změnit, ale nějak pomalu ztrácíme síly a toužíme se uzavírat do svýho mikrosvěta. Jsme vlastně ještě děti, i když nám už pár let nalejou. Máme tak podivně hodně času, ale zároveň ho často promarňujeme jenom přemýšlením nad tím, co bude dál a co by se stalo kdyby... právě protože máme ten strach. Na jednu stranu jsme šťastní, že máme čas na sebe, možnost studovat, cestovat a dělat koniny, ale zároveň už bychom v Krkonoších venčili ovce. Paradoxy. 


Tenhle rok byl rozhodně rok paradoxu, zmatku a diametrální rozdílnosti. Nic extra hezkýho, ale rozhodně potřebnýho, abych už konečně mohla bejt velká holka pro velkýho kluka. Jistěže, zase jsme u chlapů... ehm...Takže...

Co jsem letos hezkého přečetla:

  • Ilegální vztahy,
  • Dešťová hůl,
  • A proto skáču,
  • Romeo, Julia a tma, 
  • Nebe pod Berlínem, 
  • Sputnik, má láska, 
  • Zmizelá, 
  • Rybí krev, 
  • Pokoj, 
  • Na sto kusů, 
  • Bábovky


Co jsem letos hezkého viděla:

  • Zmizelá,
  • Before We Go, 
  • Pustina, 
  • Je to jen konec světa, 
  • Rande pro šílenou Mary, 
  • Pokoj, 
  • Výchozí bod, 
  • Humr, 
  • Domácí péče, 
  • Já Olga Hepnarová

Co jsem letos hezkého slyšela:

  • Cage The Elephant
  • Heartbeat
  • The Dumplings
  • Jananas - To samo, Já nejsem naštvaná a vůbec celý jejihc nový CD
  • post-hudba - Přístavy
  • Robert Schwarzman - So Bad
  • Snowmine
  • Izia - La Vague
  • Tula - Wicked game
  • Years (to divný a) Years
  • Bebe Cocaine
  • Oh Wonder
  • Duke Damont - Ocean Drive
  • Fismoll
  • Ben Howard




   


Ať je rok 2017, navzdory své lichosti, požehnaný!




PS: Ale běhat zas začnu
PSS: Vážně...
PSSS: Možná.

úterý 20. prosince 2016

Podělaný kompromisy

Vztahy jsou o kompromisu, škola je kompromisu, život je o kompromisu...Jo, nejdřív je všechno o kompromisu, a pak vám zase řeknou, že v některejch věcech se kompromisy nedělaj. Jenže v kterejch? 
Dneska jsem šla ještě na zkouška a zůstala tím o dva dny déle v Brně. Byl to vnitřní boj, protože se mi tak strašně chtělo domů za vánočkou... a mamkou, samozřejmě..a taky za postelí a hvězdičkovým pyžamem. Jenže vyhrála škola a já mám pocit, že jsem se zradila. Protože pro mě přeci není víc škola než čas strávený s lidmi, který miluju, víc než moje zdraví, protože jsem vážně neskutečně vyčerpaná, nemocná a teče mi snad ze všech hlavových otvorů, není víc než moje přesvědčení, že se z tý školy hodlám nepodělat. Ale na obranu dnešního odjezdu - v neděli byla ledovka...

flickr.com/fernandasalesdesousa

Tak proč ty kompromisy vlastně děláme? Asi ze strachu, že budeme vypadat líní, namyšlení, tvrdohlaví, sobečtí... nebo kdo ví co ještě. Protože neudělat kompromis znamená udělat něco podle sebe, vlastních pocitů a někdy i pro sebe. A to se ve světě hrané skromnosti a tolerance prostě neodpouští. A to mě vážně štve! 
Chci si ponechat vlastní nápad, i když objektivně by bylo lepší se domluvit na třetím řešení.  Jo, někdy je to fajn a uspokojující najít tu třetí lepší cestu, ale někdy je to tak neskutečnej opruz, že by bylo lepší, kdyby si jeden stál za svým a druhej se přizpůsobil.  Chci něco dělat jen pro vlastní potěšení a vidět v tom jen svůj smysl. Nechci dělat nudnou (nedejbože zbytečnou) práci jen proto, že jsou za ní dobrý peníze. Nechci tak trochu lhát ani se tak trochu přetvařovat. Nechci dělat něco jenom pro druhý, když s tím já nejsem vnitřně ztotožněná. 
Naši mi říkají, že to přijde s věkem, s dětmi, s manželem, takhle potřeba hledat zlatou střední cestu mírného sebezapření. A jak dlouhodobě víme, já jsem mladá, svobodná, bezdětná, perspektivní... která je dělat nemusí a ani nechce. A jak ostatně obecně známo - opravdu dobrý kompromis je jenom ten chtěný. Každej jiný je jenom podělanej paskvil, kterej všechny omezuje. 


Tak aspoň zenová Enya










PS: Omlouvám, že tentokrát to nebyl předvánoční článek plnej světýlek pokropenej turbomoštem

úterý 13. prosince 2016

Nic se mně nechce

Ale když píšu nic, tak myslím jako fakt nic. I tenhle blog píšu s vypětím nejvyšších sil. Už ani jíst mi nechutná, spát bych zase mohla pořád. Poslat jeden e-mail mi v průměru zabere tři dny. A o seminárkách ani nemluvim. Zítra mám zkoušku a když ji nedám... tak asi bude nedaná a já si jenom lehnu a budu koukat na Přátele nebo na AZ- kvíz a budu si počítat, kolik políček jsem uhádla a budu se sama sebe ptát, jestli existuje na planetě větší tragéd. 
Jo, je to období předvánoční hibernace, totálního kolapsu všech životních a životaschopnejch buněk, protože jak jedete celej semestr jako fretka a najednou se zastavíte s punčem v ruce, sejme vás to. Pohoda a klid jsou sice v háji, ale touha po nich vás stejně uvrhne jako Otesánka do postele a všechny, sebevíc jednoduchý, úkony vám trvají uherskej rok.

s-media-cache-ak0.pinimg.com



Vlastně žádnou vánoční náladu ještě nemám, protože ji nestíhám mít nebo protože mám pocit, že si ji nemůžu ještě dovolit. Ještě ne. 

Je to konina, měla bych se vykašlat, navodit si zen a brát dokonalý život, jak přichází. Ale nejde to. Jsem zaseklá, unavená, nepříjemná, jak dovedu bejt jenom já. A nic se mi nechce říkat,, vysvětlovat, prožívat, oživovat, řešit. Chci bejt jenom já a nic. Ticho.









PS: Nic kloudnějšího ze mě nevypadne
PSS: La pardóna