Povánoční nedopnutí kalhot a jiné katastrofy

Proč jsou Vánoce před novým rokem? Proč to není obráceně? Proč po těch nádhernejch dnech plnejch obžerství musí přijít nová realita s tlustým zadkem?...Já za něj nemohu, to ty rohlíčky s vánočkou se spikli proti mně...Víte co je ale nejhorší? Nedokážu věřit, že po Novým roce se to všechno změní. Protože se už znám. Ani šest plánovacích diářů mě nedonutí běhat, natož chodit do posilovny. Takže to nemá cenu moc řešit. Ono to nějak opadne ze mě samo.

flickr.com/bergamofilm

Ale je i druhej důvod, proč by bylo lepší mít Vánoce až po Novým roce. Protože bilancujeme. Jaký to ten rok jakože bylo. A vono jakože nic moc. Kdyby po tomhle depresivním uvědomění přišly Vánoce, to by byla jiná! Ovšem realita je jinde, takže bilancuju tlustá ve svým hvězdičkovým pyžamu. A jakže to letos bylo?

Vlastně jako každej rok. Skvělý i děsný.

Tenhle mladej věk, kdy studujete a ještě nejste něčí žena nebo muž, to je je takový zvláštní bezčasí, přestávka po poločasu dětství a před poločasem dospělosti. Přestávka, kdy hodně věcí z dětství bolí a člověk má strach, co přijde potom. Nabíráme zkušenosti, učíme se nový věci, který ani nevíme, jestli nám někdy vůbec k něčemu budou, depkaříme v hospodě a vedeme filosofický debaty o budoucnosti, který stejně nikam nevedou, protože jaksi nikdo neví, co bude, chtěli bychom sice všechno změnit, ale nějak pomalu ztrácíme síly a toužíme se uzavírat do svýho mikrosvěta. Jsme vlastně ještě děti, i když nám už pár let nalejou. Máme tak podivně hodně času, ale zároveň ho často promarňujeme jenom přemýšlením nad tím, co bude dál a co by se stalo kdyby... právě protože máme ten strach. Na jednu stranu jsme šťastní, že máme čas na sebe, možnost studovat, cestovat a dělat koniny, ale zároveň už bychom v Krkonoších venčili ovce. Paradoxy. 

Tenhle rok byl rozhodně rok paradoxu, zmatku a diametrální rozdílnosti. Nic extra hezkýho, ale rozhodně potřebnýho, abych už konečně mohla bejt velká holka pro velkýho kluka. Jistěže, zase jsme u chlapů... ehm...Takže...

Co jsem letos hezkého přečetla:

• Ilegální vztahy,
• Dešťová hůl,
• A proto skáču,
• Romeo, Julia a tma, 
• Nebe pod Berlínem, 
• Sputnik, má láska, 
• Zmizelá, 
• Rybí krev, 
• Pokoj, 
• Na sto kusů, 
• Bábovky

Co jsem letos hezkého viděla:

• Zmizelá,
• Before We Go, 
• Pustina, 
• Je to jen konec světa, 
• Rande pro šílenou Mary, 
• Pokoj, 
• Výchozí bod, 
• Humr, 
• Domácí péče, 
• Já Olga Hepnarová

Co jsem letos hezkého slyšela:

• Cage The Elephant
• Heartbeat
• The Dumplings
• Jananas - To samo, Já nejsem naštvaná a vůbec celý jejihc nový CD
• post-hudba - Přístavy
• Robert Schwarzman - So Bad
• Snowmine
• Izia - La Vague
• Tula - Wicked game
• Years (to divný a) Years
• Bebe Cocaine
• Oh Wonder
• Duke Damont - Ocean Drive
• Fismoll
• Ben Howard

   

Ať je rok 2017, navzdory své lichosti, požehnaný!

PS: Ale běhat zas začnu

PSS: Vážně...

PSSS: Možná.