čtvrtek 16. února 2017

Umim jenom česky

Věrná tátovu oblíbenému sloganu a zároveň jeho komančskýmu mindráku "kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem" jsem se ve svém, zatím krátkém, životě začala učit už čtyři jazyky. Obligátní angličtinu, akurátní němčinu, záhadnou francouzštinu a plamennou španělštinu. Chodila jsem na jazykovou základku a dostala se na cestovní ruch. Jak je to možné, doteď nikdo v mém okolí nechápe...
Navzdory osmi let výuky němčiny umím jenom Entschuldigung, když chci bejt světák tak jenom Schuldigung (jak se to píše jsem si musel najít na Google Překladač...). Po zjištění, že ve francouzštině napíšete tři věty a vyslovíte dvě slova, jsem to vzdala a umim jenom písničku Ó Champs Elysees (zase Google...) a jim francouzský sýry. Španělština mě bavila, ale člověku stačí umět slovo mañana (bez Googlu!) a je vystaráno, takže je to spíš zbytečný. No a zbyla angličtina. Kámoška na věčné časy. I uklízečka vlakovýho nádraží musí umět engliš.

http://culturacolectiva.com


Přes všechny jazykový pokusy jsem na jazyky lempl. Neumím se zkrátka tak dobře vyjádřit, mění mi to identitu. V rozhovoru s Angličanem musim působit jako tiché děvče, ale já jenom přemejšlim, jak se sakra řekne "obloha byla jako vymetená". Nemaj naše krásný slova, nakonec člověk skončí buď u "very nice beautiful", nebo u "shit motherfucker". 
Mám češtinu ráda. Mám ráda českou hudbu, český dvojsmysly, vtipy a obraty, dokonce i českej dabing. Nesnášim, když někdo říká, že čeština je zbytečná nebo zbytečně těžká. Vadí mi i český vlezdoprdelství - ve Varech musíme umět rusky, v pohraničí německy, polsky, čínsky... Vy jste někdy slyšeli Španěly nebo Italy nebo nedejbože Francouze mluvit jinak než jejich rodnými jazyky? Kašlou na to. Jsou hrdí na svůj jazyk, jasně, že jsou taky líný, ale jsou taky nad věcí. Myslím, že to Čechům chybí.

Takže jsem mírně otrávená ze všech Erasmů a výletů do světa za jazykem. Chci žít doma, nechci mluvit anglicky jako česky. Mě nejvíc láká se naučit se fakt dobře slovensky, tam v ní pořád cejtim kus svý identity.
To ovšem nic nemění na tom, že jsem se musela přihlásit na kurz angličtiny pro blbečky (rozuměj A2) a budu se muset moc moc snažit, abych se zlepšila, ale radost mi to (zatim) nečiní. Snad ale už konečně budu dvakrát člověkem.










PS: Má angličtina odpovídá té v písni
PSS: Snad mě i z toho kurzu nevyhodí 

Žádné komentáře:

Okomentovat