Odříkaného chleba největší pravda ve Slovinsku

Tento příspěvek bude totální mišmaš, už teď cítím to flow, vyklopit všechno, co se mi jenom honí hlavou! ♥

Pravda je, že jsem měsíc nic nenapsala.

Pravda je, že všechno bylo smutný.

Pravda je, že když jsem chtěla napsat něco hezkého, bouchla někde bomba.

Pravda je, že píšu radši ráno než někdo někoho někde zase postřílí.

Pravda je, že pravda nikoho nezajímá.

Pravda je, že to nechápu.

Pravda je, že nežít v pravdě je jako umřít předčasně - zbytečný.

Tento mravoučný koutek jsem si nemohla odpustit.Ale jedeme dál!!!!

Takže - byly jsme na Velikonoce ve Slovinsku! Za naší drahou, která je tam na Erasmu. Slovinsko je přesně ta země, o které si nic nemyslíte, něco jako Polsko nebo Makedonie. Ale Slovinsko je nádherné! Čisté, všude zeleno, samý kola - je tam naštěstí rovina, uf. A když jedete na dovolenou se zeměpisářkou, dozvíte se i třeba, že Slovinsko je třetí nejzalesněnější země v EU.Kdo by to do něj řekl! Já z jazykového hlediska musím říct, že slovinština je vážně humor. V neděli může být v obchodě zaprto, tak bacha, šišky.

Ale nechci teď psát jak poslední týdny sjíždím na Wiki historii Slovinské republiky. Chci napsat, jak to byl božsky požehnanej vejlet! Jeli jsme přes Blabla car s klukama, díky kterým víme, že když bude radiovej útok, můžeme se schovat do Tesly (auto, ne žárovka) a tím pádem víme, že automat není největší automobilovej vynález ever. Zjistili jsme taky, že skákat po jedný noze na železnejch schodech s mobilem v ruce dvě stě metrů nad zemí není dobrej nápad, že se dá zmoknout až tak, že nemá cenu se snažit nezmoknout, že film se dá vidět na části - jeden se dívá, zatímco ostatní spí, poté se předá štafeta dál, že vrabci sní celej para ořech, že tetovat se u kašny je ten nejlepší nápad a že až budeme mít děti - Slovinsko je n.1 na první dovolenou.

Markéta 'Ronda Vie' Machalcová

Zároveň velké zjištění - používám příliš mnoho přísloví a pořekadel, které mou drahou M. iritují. Promiň, ale ještě jednu dneska:

Odříkaného chleba největší krajíc.

Protože víte, kdo nejspíš pojede na půl roku do Madridu na stáž do český školy? Já. Já, která byla nejdál v Západním Německu. Pro kterou je cestování španělská vesnice. Neptejte se mě proč, nevim - tři hodiny ráno, e-mail ze studijního - Erasmus+, pocit, že nic nedělám a jenom sedím doma na zadku a je to tady. A kdo za mě bude studovat ty dvě vysoký? Nevim. Asi máma. Ta zvládá všechno ♥

Na těch věcech, o  kterých říkám, že nikdy, vždycky něco je, co mě zajímá a provokuje. Říkám nikdy, protože mě nějak nedaj spát, kdyby daly, asi bych je ignorovala. Já jsem nikdy nechtěla nějak extra cestovat, žít nedejbože v cizí zemi nebo se učit jazyky. Ale je to tu. Jasně, pořád chci krávu a celý Španělsko vyměním za lásku. Pořád si myslím, že se nejlíp hodím do kroje a ke škopku nádobí na ostrým vysočinským vzduchu. Jenže některý věci se asi nedají lámat přes koleno, tak asi sbalím čemodán a v rámci hledání masterplánu asi pojedu na Pyrejnejskej polostrov balit Španěly nebo co. 

Můžu ještě napsat, že nic nestíhám?...radši ne, to by mě zdrželo.

Písnička, kterou jsem slyšela někde v Háemku ve Slovinsku 

PS: Pravda je, že jste mi chyběli!