Týden v Madridu

Tak jsem tady. 

Týden.

Úplně jinak to tady voní. Nějak sladce, až je mi z toho občas divně. 

Divně. To je spravný slovo pro všechno. 

Ano, Madrid je krásnej. Konečně chápu význam slova metropole - jakože metro, ale i pole. Každá část Madridu je jiná, nejspíš je tu všechno, i když všechno jsem ještě neviděla. Ale že by bylo všechno zalitý sluncem, tak to jako vůbec.

První tři dny jsem myslela, že koupím letenku, sbalím si čemodán a poletím zpátky. Měla jsem tak scvrklej žaludek, že jsem nemohla nic pozřít, jako bych se všeho štítila. Nemohla jsem spát, zuby zaťatý. Trochu mě uklidnilo, až když jsem si koupila letenky na Vánoce domů, spočítala počet dní, kterej tu budu muset strávit, počet peněz na den, počet hodin, který ve škole odučím, prostě matika mě zabavila. Což je v mým případě taky dost paradox.

Je to týden, ale na návrat myslím skoro pořád. Všichni říkají - ještě se nebudeš chtít vrátit, vdáš se tu... Jako správná svobodomyslná polofeministka bych měla souhlasit a jásat, děkovat kapitalismu, že můžu cestovat a žít, jak moji rodiče nemohli, ale já nejsem Marco Polo. Nikdy jsem nebyla. Nepotřebuju cestovat, abych věděla, že je doma krásně, že se máme absolutně skvěle, že příroda je nepřekonatelná, to vím i bez toho. Přesto jsem v Madridu. Ani nevím proč, ale díky Bohu nepochybuji, že jsem tu správně.

Já jsem tu vlastně i ráda, jenom je to pro mě těžší, nejsem tak moc do světa, potřebuju čas. Myslím, že takových lidí je spousta, ale to neznamená, že budou sedět doma a paty nevytáhnou. Myslím je fajn vyjet, zkusit to, ale umět přijmout i to, že chvíli bude brečet kdykoli ucítí maminčinu aviváž, vzpomene si na kamarády, co teď sedí na pivu bez něj, na děštivý rána v dece s kakaíčkem v ruce... Asi je dobrý překročit brutálně tu komfortní zónu, která nikam neuteče, uvědomovat si, že je to zkušenost, ale zároveň si připustit vlastní pocity, kterým třeba u mě dominuje osamění.

Ještě pořád mám pocit, že kdyby mi teď někdo řekl pojeď domů, tak jedu, ale zároveň se snažím si to tady užívat, protože mám super stáž, učím skvělý děti. Ale jenom jednou týdně. Zbytek týdne se musím zabavit sama. A v samotě se, jak známo, ukáže všechno, odhalí vás, nejde utéct. Na jednu stranu depka na druhou výborný čas na to být s Bohem... a v tom už lze vidět smysl mojí cesty.
Vono to bude dobrý ♥

PS: Doraz kdo můžeš!♥
PSS: Ale Madrid fakt nádhernej! To zas jo!