Měsíc na jiný planetě

měsíc

na Měsíci,

na Marsu,

na Madridu 

ujíždím si

ve vlaku;

v nočním

úboru,

pryč

na jinou planetu

Španělsko je skvělý v tom, že si tu vážně málokdy připadáte jako pitomec. Neumíte španělsky? No a, oni zas neumí anglicky, ale snad máte ruce, nohy a... taky jiný části těla... Mluvíte nahlas? Oni víc. Vždycky. To si buďte jistý. Jíte v autobuse? Posloucháte nahlas hudbu? Zpíváte si a tancujete na ulici? Neumíte třídit odpad? Chodíte pozdě? Všechno je bien alias úplně v cajku! (Teď poletíme na pár dní do Francie, tam nám asi spadne hřebínek...)

 

Z prvního týdne, když jsem ještě poctivě fotila i krásný kmeny... a sebe

Jenom jedna věc je tu pro mě ožehavá. Chodit si sama někam sednout. Chápejte, tady sedí sedm lidí u pidi stolečku, kam se vejde sotva jednohubka, a řvou jeden přes druhýho celou noc, tam se sedět o samotě nedá. Ani ne tak kvůli hluku, ale protože by si k vám určitě někdo ze soucitu přisedl... Chybí tu útulný kavárničky, kam si člověk na půl dne zapadne. Oni si Španělé totiž libují v takových trochu zaflusaných kavárnách a bufetech, kde z podlahy fakt nejíte. Ale jasně, jsou tu hezký místa, ale nejsou to tak úplně kavárny. Takže proto chodím do Starbucks. 

No, není to káva podle me gusta, ale prostředí je ucházející. A wi-fi, že jo. Rozjela jsem tu taky nechtěně výtvarnou akci s pracovním názvem Esribe Hana. Jak víme, Španělé nečtou H (nějak vlastně nechápu, proč ho teda mají), takže když píšou mé jméno na kelímek, velmi často z toho vyjde nějaký hybrid. Dneska jsem si říkala, že skončím špatně, protože slečna se mě španglicky ptala, jestli chci to kafe "kol" nebo "chod". Jako správně Češce s hlavou plnou asociací a synonym se mi hned vybavilo "kol" - bicykl, druhý kolo (zákusek) a Chod jako příslušník obyvatel na Domažlicku, další chod (zákusek). Chtěla jsem "chod", ale bylo to těžký rozhodování, kolo by se docela hodilo. Ale dopadla jsem skvěle:

To jsou ale víceméně roztomilosti, ale jedna věc mě tu dokáže naštvat vážně děsně a tou je klimatizace! Venku třicet céček v říjnu, život je krásnej, zapomínám, že mi chybí český granko a vlněný ponožky za zpěvu deště... Ale vlezete kamkoli do budovy a už chápete, proč Španělky skupují zimní kolekci v háemku. Venku je 28 stupňů a já mám na sobě dlouhý kalhoty, tenisky s ponožkama nataženýma přes kotníky a mikinu. No, nepochopíš, ale zase jsou ty zimní kolekce hezký, tak jak je jinak unosit, než že si z kanceláře udělat zimní stadion. 

Je zajímavý to tu poznávat, pozorovat, porovnávat, přemýšlet nad světem, kterej je všude stejnej, ale jsou na něj pokaždý jenom nabalený jiný věci. Tady třeba paella a sangria.

PS: Jo a říkala jsem, že tu nemají jízdní řády a autobus si jezdí random něco mezi 5-20 minutama? 

PSS: Ale musea maj krásný, to zas jo!!

PSSS: Reina Sofia ♥