Nechci bejt beznohej Cody

Najdu na sobě vždycky něco blbýho. Od velkýho zadku až po to, že jsem dramatická herečka Národního divadla ve výslužbě. Naučila jsem se ale všechny svoje nedostatky přetavit v sebeironii nejvyššího stupně, to špatný v životě mě naučilo být drsná, umím lidi tvrdě odpálkovat, arogantní jsem někdy až běda a občas nahodím ksicht, že se sama sebe leknu. Je to moje obrana. Před výsměchem, neúspěchem. 

Od přírody jsem sice drzá, upřímná, spontánní, upovídaná a nekonvenční, ale zároveň jsem jak porculán (nejen bílá). Spoustu věcí hrozně prožívám, brečím, křičím a vztekám se u nich. Jsem za to většinou ale ráda, nechci bejt ze železa. Chci si dovolit být křehká a šílená. Někdy si až přeju se definitivně zhroutit, neřešit, vypnout, ať řeší jiní, ale mám v sobě neskutečnou sílu, motor. Chca nechca jedu dál. 

Poslední týdny ale jedu na půl plynu. Jako kdybych pomalu zhasínala, uvadala, byla jako beznohej pes Cody, kterýho stejně nechají na ostrově. Nejsem autentická, nejsem upřímná, mlčím a zjišťuju, že mlčení se občas rovná lhaní. Používám všechny svoje obrany, protože mám strach. 

Čím jsem?

jsem lásky, 

s níž se míjím o dům (J.O.)

Mám strach říkat to, co cítím. Mám strach, že ztratím i to málo, co mám, a to i když i to málo, co mám, mě to neuvěřitelně štve, svírá, bolí...  Mám strach, že někde omdlím a ukradnou mi kabelku. Mám strach, že takhle hrozně, jak je to teď, to bude navždycky. Mám strach, že si nenajdu nikdy žádnou pořádnou práci a skončím jako bezdomovec. Mám strach, že nedodělám ani jednu školu. Mám strach, že už nikdy neuvidím tu verzi Pocahontas, kterou jsme měli nahranou na VHS. Mám strach, že zůstanu na ocet. Mám strach, že všechny zklamu, nikdo se mnou už v životě nepromluví a umřu sama. Často mám strach, že jsem vážně blázen a zavřou mě na jihlavský psychině Na Kopečku. Mám strach říkat, že mám strach.

Strach je debil vždycky, když je ochromující a velký jako... no, jako Brno!, i když je kolikrát sotva Aš. Jindy je strach kámoš, co to s náma myslí dobře.

Ale co s tím strachem debilem? 

Přijmout ho. Se vším všudy. Přijmout strach, ale nenechat se zastrašit. Nebejt beznohej pes, stát hezký rovně, čestně, ať to stojí cokoli. 
Tak snad to zvládnu!

Jedno malé guilty pleasure

A jedna famózní ze Sousedství 

PS: Jak tohle dopadne?

PSS: Ví Bůh